 Jenže, vždycky je nejlepší ta, co má ta druhá... a tak se o tu jednu vyvolenou, pak musí spolu přetahovat. Jako by jich pod těmi stromky nebylo dost, aby si každá mohla vzít tu svojí a v klidu si jí někde žužlat! |
 |
 |
|
Tak jsem trošku s obavami vytáhla po delší době váhu ze skříně. Přeci jenom zima je letos dlouhá a holky, i když se snažím jim dopřát i v tomhle počasí dostatek pohybu, tak se hýbou určitě méně než v létě. Když nám to nevyjde jít ven, tak aspoň házíme hračky po bytě a aportujeme, v tom jede naplno hlavně Luccy, to je aportovací nezmar. Nosí mi hozenou hračku do úplného padnutí. A letí naplno pro ní a i zpět, to Terry letí jenom tam a nazpátek kráčí a nezapomíná při tom krásně kroutit tou svojí prdelkou. Luccynku musím, ale zase dlouho přemlouvat, aby mi přinesenou hračku dobrovolně vydala, v tomhle je zase lepší Terry, ta na povel "podej", hračku pustí přímo do mé nastavené dlaně. Stále to dokážou pěkně rozbalit i spolu. Když se začnou honit a pejskovat v obyváku, tak to je něco! První šla na váhu Luccy a bylo milé překvapení, od podzimního vážení přibrala pouhých 100g, takže jupí, připadá mi sice na pohled mohutnější, ale asi to je zimní srstí, která jí opticky zvětšuje. A pak jsem na váhu posadila prcka Terrynku, ta má přesně o jedno kilo méně než Luccy. Za týden jí bude jeden rok, takže budeme tuhle váhu už udržovat. Luccy 7,3kg Terry 6,3kg   |
|
Ferda opravdu ví, jak si to vyříkat s Luccy, aby mu taky tu svojí hračku půjčila.  |
 |
 |