10. červen 2009 | 09.29 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
V neděli 7.6. se u nás počasí konečně po dlouhé době umoudřilo. Nebylo ani vedro, ani ta ukrutánská zima co v posledních dnech panovala, také po delší době už konečně nepršelo, prostě ideální počasí na procházku s pejsky.
Tak jsem vyrazila s holkama na průzkum našeho okolí. Luccy co máme doma Terču, taky dlouho pořádně kromě cvičáku nikde nebyla, tak si asi dovedete představit tu její ukrutánskou radost, když jsme vyrazily. Terča ta ještě nevěděla co ji čeká, tak se nějak zvláštně neprojevovala.
Vydaly jsme se na Popovický vrch a to je opravdu pěkný vršíček. Terča statečně makala do kopce za Luccy. Jsem se až divila, jak rychle dokáží takový malinkatý, ještě i trošku neohrabaný, nožičky utíkat do kopce a zdolávat všechny ty překážky co příroda tak krásně dokáže naaranžovat.
Konečně jsme se dostaly na ty naše rozlehlý louky. Tráva už je pěkně vysoká, ale to Luccy nikdy neodradí od toho, aby v ní lítala a Terča ta musela samozřejmě hnedka za ní. Luccy se jí nejedenkrát ztratila a ona tam pak zůstala stát na jednom místě a nevěděla kudy z tý džungle ven. Má ale krásné přivolání, vždycky zatleskám a zavolám a ať už je kdekoliv zalezlá, tak přiběhne. Nejinak tomu bylo i v těhle případech.
Vůbec jsem nedoufala, že dojdeme až do Oldřichova za Terrynčinou maminkou. A najednou jsme tam byly. Bývalí páníčkové právě odjížděli a my měly velikánské štěstí, že jsme je potkaly na křižovatce. Hned jak nás uviděli, tak zastavili a hurá k nám. Nechtěli věřit tomu, že Terrynka už umí sedni a lehni, tak jsme jim to musely ukázat. A Terča se fakt předvedla, bez dobroty sebou napodruhé, co jsem řekla "lehni", flákla na zem. A oni nevěřili svým očím a jen pořád říkali, že to není možný, prý to takhle neumí ani její mamina.
Pak jsme se rozloučily a čekala nás ještě dlouhá cesta domů.
Fakt jsem nevěřila, že to prcek ujde, tak jsem se snažila jí vždycky na chvíli vzít do náruče. Jenže jsem udělala, tak tři kroky a Terča chtěla na zem a běhat za Luccy. Nakonec tu dlouhou trasu došla celou po svých.
Obě holky si to nedělní odpoledne krásně užily. Doma je čekala večeře a pak hurá chrupinkat na gauč. Luccy si tam vyskočila sama a Terry, ta to má ještě s výtahem...
Zpět na hlavní stranu blogu
