Nebyli by jsme to snad asi ani my, kdyby jsme nevyužili možnosti vyjet na závody do Loun. Mají tam krásný cvičák a hlavně vedle teče Ohře, takže i když je vedro je tam faj. Tentokrát se v řece smáčely nejen holky, ale také i my. Voda byla průzračná a i mě se zdála kupodivu teplá. Závody to byly opět dvoudenní, tak jsme spinkali zase ve stanu. Holky už jsou zběhlé tábornice, přeci jenom těch nocí ve stanu o letošním létě už absolvovaly několik.
Závody pořádala OSA Hloubětín a atmosféta na nich teda nic moc. Běhalo se na dvou parkurech, probíhalo tam současně i mistrovství republiky kníračů, a lidiček co by fandili tam bylo opravdu málo. Asi každý radši dřepěl před svým stanem a přišel si odběhnou jen ten svůj běh.
Luccy to běhalo opět krásně rychle, ale nějaké to umístění se tentokrát nevyvedlo. Pokaždé to prostě nevýjde. Nejvíc nás, ale všechny mrzela nedělní zkouška SA2. Nebyl to běhavý, ale spíš technický parkur. Páníček měl po doběhnutí pocit, že se Luccy na něm neskutečně vlekla, přesto měla nejrychlejší čas ze všech závodníků, ale shodila si předposlední skočku. On si za to, tak trochu mohl sám, neboť jí před ní nepatrně vběhnul a Luccynku to rozhodilo a zpomalila skok a ten už byl krátký a byl to dopad přímo na laťku.
Malé Terrynce se tam v neděli povedlo vběhnout během závodění na parkur. Když ona zrovna běžela Amála, fenka JRT a její velká kámoška z agi tábora, a tomu se prostě nedalo odolat, co kdyby se s ní chtěla zase honit, tu šanci musela Terka prostě využít. Pan rozhodčí Zdeněk Spolek její běh ukončil a měli pak druhou šanci a dali to čistě. Tak jim to možná i tak trochu pomohlo.