Dvojzkoušky v České Lípě

Haf, dneska všechny zdravím já Luccy a napíšu vám jak se mi běhalo v sobotu na dvojzkouškách v České Lípě.

Jela jsem tam jenom s páníčkem a Terrynkou. Panička doma marodí, tak mi tentokrát nemohla jet fandit. Máme to tam kousek a taky jsme nemuseli tak brzo vstávat jako na jiné závody, běhám už ve dvojkách a ty začínaly až předpolednem.

Byla jsem jako vždy natěšená na první běh, tak jsem opět na páníčka na startu štěkala a všemožně svými škubavými pohyby tělem jsem dávala najevo jak už moc chci běžet. Musel se ke mě vrátit a znovu a rázně mě odložit, jenže mě posadil asi blízko skočky a já v momentě, kdy už se mohlo startovat, nějak neovládla svůj skok a shodila jsem hnedka první skočku. Dala jsem si při tom i tak trošku na čumáček, jenže to bych ani nebyla já kdyby mě tohle vykolejilo, prostě jsem se okamžitě zvedla a běžela dál.

A hurá na kladinu, vždycky se na ní doslova vřítím, mám jí od prvních okamžiků ráda. A tak není divu, že se i chvilkama v tý rychlosti dokážu nad ní vznášet, no musím prostě běžet co nejrychleji, aby ze mě měl páníček radost.

A tak letím co jen můžu. Jenže jak to pak mám dole na tý nešťastný zóně ukočírovat, takže jsem si jí prostě opět 2x skočila, tak mě páníček pokaždé vrátil a dobrovolně nás disknul.

A prý, že takhle to mám dělat a hotovo. A to mě to už na posledním tréninku, tak krásně šlo, jenže ta závodní atmosféra ve mě vždycky něco probutí a já pak ty páníčkovy povely nějak nedokážu vnímat.

Tunely ty taky miluju, když se trefím do tý správný díry co mám, tak si potom v něm můžu běžet už jak chci, tady mi do toho nikdo nemluví.

Terrynka mi po celou dobu vzorně fandila, jen nevím jak to budu snášet až začne taky závodit, na tréninku mi to vždycky hrozně vadí, když si vezme na parkur páníček jí a né mě. Pokaždé hrozně vyvádím a dávám mu najevo hlasitým štěkotem, že má běhat se mnou a né s ní!

Pac a haf zdraví všechny Luccy

Všechny fotky: ZDE