Anička

Teda to je rychlost. Ve čtvrkek napsala kamarádka Petra, že u jedněch nepřizpůsobivých občanů u ní v sousedství se bezprizorně pohybuje už nějakou dobu štěndo zhruba tříměsíční kříženky jezevčíka a dneska už je u nás. Hned ten den jsem to písla další kamarádce Verče a ona na to, že než, aby mrňousek vyrůstal tam, že si ho vezme dočasně k sobě a bude pro něj hledat nový lepší domov. Jenže, to by to nesměla být Verča, která si to samozřejmě později rozmyslela a aniž malou viděla, tak se rozhodla, že zůstane u ní.

Říkáme jí Anička. Tohle pojmenování vzniklo zcela spontánně dneska v čekárně u pana doktora na veterině. Když se mě asistentka ptala jak se jmenuje, řekla jsem, že nevím. Ona na to, že tam do toho počítače nějaké jméno dát musí, že jí jinak ten program nepustí dál, ach ta technika, a jeden pán co tam byl v čekárně se svým psíkem ke mě přišel a jak jsem malou držela v náruči, tak na ní kouknul a pronesl: " to je jasně Anička" a bylo to!  Teď už to je jen a jen na Verče jestli jí tohle jméno ponechá......

A jak se Anička po chvíli rozkoukání chovala už u nás doma na zahradě je vidět na krátkém videu....... Moje holky se k ní chovaly hned tak, jako by jí znaly odjakživa.

Zatím co jsem tvořila tohle video a píšu článek sem na stránky, Anička spokojeně chrupinká pod mou židlí. Je toho na ní dneska už moc, takovejch novinek. Není divů, že jí to nakonec tak unavilo!